Témat současnosti je tolik, že by se jimi dala vytapetovat slušně velká místnost. A protože většina z nich je těžkých, a ne úplně hezkých, napadlo mě prosvětlit podzim s blížícím se koncem roku něčím hezkým. Přišla mi do ruky milá kniha „Dvě kasičky“ určená dětem předškolním i pubertálním, a co je důležité, i jejich rodičům! Když knihou listuji, dělá na mě hezký dojem a běží mi hlavou nespočet myšlenek.

Že by tuto knihu měli mít možnost si přečíst všichni podnikatelé 90. let i pozdějších, kteří dnes své firmy prodávají a obrací se na mě s otázkou „co teď s tím vším?“. Že by měla přijít do rukou i všem lidem, kterým je dnes 30–40 a jsou ve fázi života, kdy se spotřeba rodiny blíží spotřebě MIGu v bojovém letu a ne a ne přistát zpátky na základně . Stejně tak by ji ocenili studenti kolegů, kteří v rámci svého filantropství vyučují na vysokých školách, či studenti středních škol, kde beseduji na téma investic anebo děti z dětských domovů, o které pečuje jiný kolega těsně před dosažením pomyslné dospělosti = 18 let, aby srážka s realitou nebolela tolik.

Myšlenky v knize obsažené jsou jako obvykle prosté a proto funkční. „Dvě kasičky“ vznikly z praxe, z potřeby dospívajícího kluka rozumět penězům a co s nimi dělat. Autor knihy Kryštof Bartoš začal svému synovi odpovídat jeho otázky, bylo jich víc a víc, až jednou syn povídá „tati, z toho bychom měli udělat knížku, aby si v těch penězích mohly udělat pořádek všechny děti!“.

Závěr roku bývá časem přemítání, ohlédnutí se za uplynulým rokem i pohledem do roku dalšího. Jediné, co můžeme skutečně ovlivnit, je vlastní chování. Sami k sobě a ke svým blízkým. Zastavte se na chvíli a sdílejte spolu hospodaření, předávejte si mezi generacemi zkušenosti, které vedly k tomu či onomu. Dobré i špatné kroky, klíčové momenty i všední chování běžného provozu domácnosti. Možná vás překvapí, jak fajn to může být.

Z prostého ekonomického důvodu není kniha ve volném prodeji velkoknihkařství, kde autor z jedné prodané knihy získá pár korun. Můžete objednat u mě anebo se jen inspirovat myšlenkou, sdílet mezi sebou a generacemi své zkušenosti. Obojí je skvělé.

Hezký závěr roku a klidný Advent

Marián

Nedávno jsme měli výsadu být pozváni na gymnázium v Holicích, kde jsme se studenty dvou tříd bavili o fascinujícím světě investic. Společně s mým kolegou Petrem jsme se snažili odpovědět na otázky jako: „Co je to investice? Do čeho a kdy mám investovat? Je výhodné investovat do zlata, hodinek či kabelek?“ a mnoho dalších.

Diskutovali jsme s mladými lidmi o základech a principech investování, přičemž jsme sdíleli příklady a zkušenosti ze své praxe. Zabývali jsme se také tématem behaviorální ekonomie, kritického myšlení, marketingových triků a v poslední části jsme odpovídali na dotazy, které nám studenti předem zaslali. Celou dobu jsme otevřeně s publikem diskutovali a snažili jsme se, aby je to bavilo. Cílem bylo doplnit teoretické znalosti ze školy o ty praktické a vyvolat zájem o důležité téma finanční gramotnosti a investic obecně. Zda se nám to povedlo, posuďte sami z následující zpětné vazby:

• Beseda mě velice zaujala. Ohledně financí, a hlavně do čeho investovat nemám takový přehled, ale kluci mi v tom udělali více jasno a budu tyto informace šířit dál. Za mě velice zajímavé.
• Líbilo se mi to, bylo vidět, že kluci mají velký přehled, vědí, jak už Lukáš zmiňoval, tak bylo asi vidět, že naši skupinku kluků to bavilo, protože jsme byli ticho, ne jako na většině ostatních přednášek.
• Moc se mi to líbilo, ráda bych si kluky poslechla znovu. Byl to pohled od někoho, kdo se v tom opravdu orientuje, a bavilo mě to. Zároveň mě motivovalo se tím začít víc zabývat, protože to má opravdu smysl. Možná jednu věc bych vytkla, a to, že někdy jsem se moc neorientovala v pojmech, protože jsou pro mě neznámé a je to pro mě taková španělská vesnice. Ale chápu, že pro ně jsou to automatické a běžné věci. Jen jsem někdy moc nevěděla, co se vlastně tím myslí.
• Beseda se mi líbila, myslím, že jsem tématu investice začala konečně více rozumět a více jsem pochopila jeho princip. Investice pro mě byly a stále z části jsou dost rizikové, a plně jim nevěřím, ale oba investoři mě jejich výstupem alespoň trochu přesvědčili se o toto téma více zajímat a věnovat mu čas a možná i peníze. Z přednášky si odnáším užitečné informace do budoucna.
• Mile mě to překvapilo, na 3 hodiny to uteklo a mám větší motivaci se investování věnovat.
• Moc zajímavá přednáška. Mám pocit, že jsem se dozvěděl mnoho nových informací a taky si objasnil staré informace, kterým jsem předtím plně nerozuměl. Je trochu škoda, že jsme se nedostali ke všemu, co se mělo probírat, příště by to chtělo trochu víc času, ale jinak super.
• Beseda se mi velice líbila, byla splněna všechna má očekávání. Dozvěděla jsem se mnoho nového a to, co už jsem věděla, tak jsem si ujasnila. Beseda byla velmi naučná, a jsem spokojená, že jsme měli tu možnost na té besedě být. Líbilo se mi, jak beseda byla podána a jak oba dva pánové vysvětlovali a celkově shrnuli investování. Myslím si, že to muselo skoro každého bavit, nebylo to nudné, ale bylo to zábavné, hlavně jejich osobní konkrétní příklady mě bavily.
• Za mě to bylo skvělé – moc se mi líbilo, že jsme měli možnost poslechnout si i opravdové názory lidí, kteří se v investování pohybují, protože abych řekla pravdu, z jednoduchého výčtu všemožných možností investování bez zkušeností nedokážu posoudit, která pro mě nebo obecně je nejvýhodnější, nejpohodlnější, nejvýnosnější, nejbezpečnější nebo prostě pro mě nejvhodnější. Beseda mi tedy udělala větší jasno v tom, jaké mám tak nějak možnosti, a taky mě, abych řekla pravdu, motivovala něco třeba začít i s tím malým, co tak nějak mám, něco dělat, a experimentovat.

Beseda měla u studentů takový ohlas, že pokud Já s Petrem najdeme ve svém diáři volné místo, tak za nimi dorazíme znovu.

Zdroj

Nejen poslední dobou, ale nyní především, rezonuje diskuze nad cenami nemovitostí. Nejen na tuto otázku jsme se snažili podívat s kolegy z ptačí perspektivy – energie, úrokové sazby, obvyklá životní úroveň v posledních 10ti letech… tedy faktory, které to ovlivňují a případné efekty z toho vyplývající.

Tento článek nemá za účel vystrašit, ale aktivovat

Přiblížím vám to na reálném příběhu souseda mého kolegy:
Na horách žije soused Kamil. V rychlosti, bez hlubšího zamyšlení, by se mohlo říci, že se Kamilovi život moc nepovedl. V 55ti letech jezdí letitým vozem, bydlí s rodiči a svojí rodinou ve 100 let starém domě bez moderní rekonstrukce, Geberitu na toaletě, nenosí u sebe nejnovější iPhone, Instagramový účet nemá, na zahraniční dovolené roky nebyl ani on ani jeho rodina.

Jenomže…! Kamilův dům má nulový dluh stejně jako Kamil sám. Jeho provoz je nákladově téměř neutrální (topí dřevem z blízkého lesa, kterého má kolem domu nasušeno na několik sezón, skromná dvougenerační domácnost má příkon několik málo kW – největší spotřebu vezme mrazák a televize). Polovinu roku má zeleninu z malé zahrádky, slepice a králíky chová celoročně (tím se lehce vracíme k prvnímu kvartálníku, kde jsem popisoval téma rozdílné inflace každého z nás). Sleduje život kolem sebe, je jeho součástí, ale drží se pevně selského rozumu. Jedním slovem Kamil, je se svým invalidním důchodem, viděno očima energetické situace v Evropě, velmi bohatý člověk.

Situace, do které se dostala celá zelená Evropa, není věru růžová. Elektřinu vyrábíme jádrem, plynem a uhlím. Uhlí je zlé(!) ničí nám planetu, jádro je nebezpečné(!), rychle ho zrušme, plyn no to by snad ještě šlo, ale s těmi nejmodernějšími filtry na komínech. V této tónině hraje Evropa posledních 10 let, přičemž poslední 3 roky jede přímo fanfáry. Zelené, green, grün, vert… A tak v Německu bourají 3 atomové elektrárny, Polsko, ČR, SK ruší uhelné nebo jsou stanoveny dny jejich definitivní zkázy. Plynovod sever a jih z Východu vyřeší přechodné období 10-20ti let, než se sami staneme energeticky a samozřejmě uhlíkově neutrálními.

Šéf Kofoly pro seznamzpravy.cz říká:

“A firmy zas mají strach mluvit o tom, že jim hrozí krach nebo že se kvůli drahým energiím a nedostatkovým surovinám dostávají do gigantických problémů. Je tak velká autocenzura a obava z upřímnosti, až je to varující. My se nesnažíme vidět věci černě, ale chceme být k sobě upřímní a připravit se na to, co přijde. Kdo se totiž dobře připraví, má šanci to přežít. A to platí nejen pro firmy a lidi, ale i celé státy.”

Nedávno mi kolega říkal, jak sháněl po 5ti lékárnách paralen v čípcích pro kojence. Nejsou, vyprodáno v celé republice – výrobce má výpadek. Jak bude vypadat naše ekonomika a nabídka běžného zboží, když vypneme velký a malý průmysl? Na plyn jedou cihelny, sklárny, továrny na plastové výrobky, obalovny, kovozpracující průmysl. Nebudou ani kamna ani sporáky (ano, i Mora slévá plotýnky ve slévárně na plyn). Pekař neupeče housku ani chléb. Prostě taková pohodička, doma bude teplo anebo dáme dva svetry a nějak to přečkáme, že?

Jenže ono může jít ještě dál. V ČR mají domácnosti půjčeno 2,1 bilionu korun. Na bydlení 1,645 bilionu a zbytek na spotřebu – do Egypta na dovolenou se prostě musí…. Od 10/2017 platí pro poskytování úvěrů v ČR nové parametry … DTI a DSTI. Debt To Income tedy poměr celkového dluhu k ročnímu příjmu je zastropován na 9ti násobku. Debt Service To Income jako cash-flow poměr splátek za dluhy k měsíčnímu příjmu je zastropován na 45% respektive 50%. Stručně si s příjmem 60 tis. korun měsíčně může mladá rodina půjčit při sazbě 2,5% krásných 6,48 mil. Ovšem časy úrokových sazeb začínajících dvojkou odvál inflační vítr. Dnes se půjčuje za 6-7%, což pro naši mladou rodinu znamená 4,46 mil. Nutnost o 2 miliony více v rezervách za půl roku na koupi stejné nemovitosti! Možná i proto se realitní trh zastavil. Stále ale nemusíme být na konci.

Nový nemovitostní fond Silverline Real Estate ve svém marketingovém materiálu píše: „V Praze byla v letech 2000-2009 zahájena výstavba více než 62 tisíc bytů, v letech 2010-2019 se jednalo jen o 38 tisíc. V letech 2000-2009 přibylo v Praze 59 tisíc obyvatel, v letech 2010-2019 přibylo 64 tisíc obyvatel. Dohnat tento deficit potrvá alespoň další dekádu. Na tom aktuální fáze ekonomického cyklu změní jen málo.” Fond jako desítky dalších development fondů jede na vlně stavím-prodám. Na vlně, která se naposledy zadrhla před dlouhými 12ti lety v roce 2010 (reakce na krizi 6/2008). Čím to je, že v ČR je posledních 100 let přibližně stejné množství obyvatel a pořád chybí byty? Silverline zcela natvrdo počítá „co Čech, to byt“. Není to utopie i v příznivých cenách energií a úvěrů? A co když ti nekonečně hladoví kupci bytů prostě nepřijdou? Poptávka po bydlení je dána růstem životní úrovně, ničím jiným. Proč se tlačit v 60ti metrové 2+1, když mám na 95metrové 3kk! Proč mám bydlet s někým, když můžu bydlet pohodlně sám. Proč máme bydlet ve městě, když žena chtěla vždycky dům za městem.

Naše modelová rodina si půjčila oněch 6,48 mil. Kč a při 80% LTV si koupila příjemný 3kk v Praze za 8.100.000,- Kč. Zvolila si sazbu 1,79% s fixací na 5 let. Místo doporučované 7-10ti leté fixace se sazbou 1,99%, “protože prostě soused má sazbu 1,79%!”. Pět let uteklo jako voda a tadáá, za měsíc je čeká otočka fixace. Aktuálních 6,49% posunou naší rodinu ze splátky 23.276,- Kč na 38.500,- Kč. Zálohy na energie se už před létem upravily z obvyklých 1.250,- Kč

za elektřinu a 2.000,- Kč za plyn na nových 2.500,-Kč elektřina a 5.000,-Kč za plyn. V nových cenách je stojí fixní náklady života 76% příjmu! Za zbylých 14 tis. se musí najíst, zajet do Egypta pro fotky na FB, obléknout děti, tvořit rezervy na stáří, hradit pojistky atd. Řešení? Změna práce nebo změna životního standardu = prodej bytu/stěhování do menšího nájemního.
Mladá rodina bude úplně v háji, a pokud jí nepomůže bohatý strýček, musí byt urychleně prodat. Realitní trh stojí, půjde tedy pod cenu. Přestěhuje se do nájmu, pokud jej najde nebo se vrátí k rodičům do jednoho bytu. De facto jak žili naši rodiče a jejich rodiče. Finanční tíseň bere komfort.

Řekněme, že naše mladá rodina rozbila prasátko, babička a strýček z vesnice pomohli. Jiné rodiny ovšem takové štěstí neměly, na trhu se objevilo mnoho nemovitostí k prodeji, které při vysokých cenách úvěrů nikdo nekupuje. Nabídka zásadně převyšuje poptávku, cena nemovitostí zásadně klesá. V takovém trhu bych nechtěl mít většinu svých peněz v developerských fondech ani v domech plných nájemních bytů. Lidé budou nuceni hledat úspory v zásadních oblastech spotřeby – bydlení, jídlo a trávení volného času. Dojde k restartu životního standardu = mnoho volných nemovitostí.

Křišťálovou kouli, bohužel, nemáme (i když koupit se již dají od pár desítek korun), ale zas tak nereálné se to zdát nemusí.
A zde končíme příběh souseda Kamila: Kamil je v takovém světě můj hrdina. Je absolutně nezávislý na vnějším dění díky udržení své životní úrovně v takové výši, kterou je schopen dlouhodobě z generace na generaci udržet. Žádná dramata, žádné nerváky, krátce ho čekají další roky klidného života adekvátního jeho možnostem.

Naštěstí, máme rodinné rozpočty, díky naší spolupráci v pořádku, ale zborcení těch ostatních má dopad na všechny kolem. „Pracovat a šetřit“, říkal pan Rašín. Příští měsíce ukáží, nakolik měl pravdu.